Riding My Wave, Czech version - CANCER

Riding My Wave, Czech version

January 17, 2011, 5:26 pm

Je to vyprávění o bolestech a bojování, vyprávění o radostech a optimizmu, vyprávění o ztrátě přátel a nalezení přátel a vyprávění o zápase o život.

Toto jsem já, reprezentující mého zaměstnavatele ve štafetovém závodě. Tento obrázek skončil tak, že byl použit mým zaměstnavatelem jako reklamní snímek, prezentující čtvrťroční zprávu společnosti, symbolizující mládí a zdraví.

Paradoxně, já jsem se nemohla na této osobitné prezentaci zúčastnit, protože jsem se zrovna dozvěděla o moji rakovině.

Úvodem bych chtěla poznamenat že nejsem žádným spisovatelem a že píšu tento příběh abych povzbudila jiné k boji s rakovinou.

Říjen  2004

Narodila jsem se v Karlových Varech 13. června 1967 v den tatínkových 30. narozenin. Tatínek je čech a maminka němka. V Karlových Varech jsem nikdy nežila. Vyrostla jsem na Slovensku, v Dolnom Kubíne na Oravě. Tam jsem také absolvovala základku a gympl. Studium pokračovalo na vysoké  škola v Liberci a v roce 1990 jsem odešla studovat MBA na Univerzitu ve švédsku, kde jsem pak zůstala. Můj život před diagnózou byl extrémně aktivní. Od dětství jsem se věnovala sportu. Byla jsem náruživou plavkyní a lyžařkou. Počas dvouletého pracovního pobytu v Austrálii jsem naprosto podlehla golfu a surfování. Byla jsem rovněž ambiciózní profesionálkou.  Jediným problémem, který jsem měla v tom čase, byla bolest v pravém sedacím svalu. Já jsem se domnívala, že je to natažený sval od sportování, nejspíš od golfu.  Hovořit o tom bylo trapné, takže jsem čekala až dokud jsem nemohla sedět, než jsem navštívila lékaře s touto záležitostí.

Poslali mne na MRI snímek a na biopsii,  a potom jednoho dne v říjnu jsem dostala do práce neočekávaný telefonní hovor. Na lince byl přednosta ortopedického oddělení z jedné švédské známé renomované univerzitní kliniky a žádál mne, abych ihned dorazila do nemocnice. Protože mě můj přítel opustil týden předtím, jedna kolegyně mě doprovodila. V nemocnici nás uvedli do setkání s několika chirurgy a bylo mi oznámeno, že příčinou bolesti je maligní tumor. Tumor rostl z tkáně, obklopující mou sedací kost, do oblasti mezi vaginou a rektem a do svalů pravého sedacího svalu. Operace již byla naplánovaná.  Měla by se vykonávat ve třech fázích a trvat kolem 10 hodin. První fáze, kolostomie, potom odstranění tumoru a velké části tkáně obklopující tumor,  amputace rekta a velké časti sedacího svalu, a nakonec rekonstrukční plastická chirurgie. Bylo tu také riziko, že by se mohl poškodit sedací nerv a jako důsledek, moje pravá noha ochrnout. Naštěstí jsme neobjevili žádné metastázy a chirurgové byli přesvědčeni, že mohou tumor úplně odstranit. Byla jsem rovněž informována, že v rámci přípravy na operaci musí ozařovat celou oblast pánve a oblast dolní části břicha. Ozařování by mělo rovněž zahrnovat vaječníky, což znamenalo, že budu infertilní.

V onen den se můj život radikálně změnil. Čelila jsem poprvé v životě smrti.  Rovněž jsem si uvědomila, že nebudu schopna mít děti. Navíc jsem si uvědomila, že kolostomie bude komplikovat moje hobby, plavání, surfování. Kromě toho jsem cítila, že s rakovinou moje kariera končí.

Avšak nejdříve jsem se musela rozhodnout, jak oznámit rodičům, přátelům, zaměstnavali a kolegům, že mám velmi zřídkavý druh rakoviny a že tumor je v nejméně vhodné lokalitě.

Byla jsem sama, daleko od mé rodiny a přátel, kteří žili v České Republice a na Slovensku. Operace byla naplánována na leden 2005 a abych unikla osamělosti a měla určitý druh rozptýlení, rozhodla jsem se pokračovat v práci. Ale byla jsem v šoku a devastována a proto se moje maminka rozhodla zanechat své práce, pracovala jako rehabilitační sestra v Karlových Varech, a zůstat se mnou. Tatínek, chirurg, pokračoval v práci. I když byl vzdálen geograficky, telefon nám umožnil denní kontakt. Jeho opora my pomohla překonat veškeré krize a naše konverzace mi ohromně pomohly se připravit na nadcházející operaci a na můj život po operaci.

Rok 2005

Moje maminka zústala se mnou až do operace a několik týdnů po ní.  Operace proběhla dobře. Měla jsem kolostomii a pozbyla jsem polovinu pravého sedacího svalu a část mé vaginy. Ale noha zůstala zdravá a po několika měsících fyzioterapie jsem znovu chodila a běhala.  Dva měsíce po operaci jsem se vrátila do práce, k plavání a ke golfu.

Samozřejmě jsem měla špatné dny nebo dokonce týdny. Ale šlo to dopředu. A jednoho dne v červenci 2005 jsem potkala Matse. Byl to muž, který se měl brzy stát mým manželem. Od té doby jsme spojili moji tužbu povyzprávět můj příběh s jeho koníčkem fografování, to také vysvětluje, proč obrázky jsou většinou o mně samotné – Mats je vždy za fotoaparátem (fotografie najdete v anglickém originálu, Riding My Wave).

Naše první společné Vánoce jsme se rozhodli  strávit s přítelem a jeho rodinou na Barbadose. Byla jsem soustavně unavená a potřebovali jsme změnu.

Rok 2006

Po našem návratu z Barbadosu jsem šla na plánovanou kontrolu. Okamžitě mě poslali na další testy a několik dnů později nám bylo oznámeno, že mám metastázy v obou plících. Byl to šok pro mne, Matse, mou rodinu a všechny zainteresované. Lékaři navrhovali operaci obou plic.

Plíce se měly operovat každá zvlášť a my jsme se museli připravit na 2 operace. Tentokrát jsem se rozhodla si vzít pracovní volno, abych se na operace připravila. Ta první byla plánována na únor 2006 a druhá na duben.  Mats a já jsme opustili Stockholm a jeli na chatu do norských hor. Potřebovala jsem spát, jíst, odpočívat a cvičit. Avšak nebylo to lehké když jsem stála před skutečností, že už nikdy nebudu naprosto zdravá.

Moje maminka zůstala s námi počas obou operací. Vzala si na starost naši domácnost a trávila se mnou odpolední hodiny v nemocnici.

Postupně jsem si připustila že mé tělo začínalo být příliš poškozené na to abych pokračovala žít, jakoby se nic nedělo.  Trpěla jsem bolestmi a únavou. Nebyla jsem schopna se těšit z mých koníčků, lyžování, golfu. Proto jsem se vrátila ke čtení. Začala jsem opětovným čtením knih od mých oblíbených autorů, Davida Lodge a Toma Wolfa. Brzy jsem objevila mnohé nové autory. Čtení se stalo součástí mého „nového“ života.

A v jednu chvíli jsem si uvědomila, že do svých plánů musím zahrnout i úmrtí. Od té doby jsem si uvědomovala, že toto může být moje poslední jaro, poslední léto, že naposled vidím své rodiče, všechno naposled. Zde musím poznamenat že od tohodle myšlení jsem pozdeji úplně upustila.

Přišlo léto a já jsem byla stále velmi unavená. Ale chyběla mi moje rodina. Chtěla jsem také seznámit Matse s mým tatínkem, se kterým se dosud nesetkal. Vypravili jsem se na cestu do Karlových Varů.

Koncem léta bylo zjištěno, že mám metastázy v plících, metastázy v mediastinu, lymfatických uzlinách mezi plícemi. V tu dobu jsem byla ráda, že jsem o tom nevěděla už dříve. Jinak by jsme si nemohli vychutnat léto tolik, jak jsme si vychutnali. A jak podzim odcházel a přicházela zima, rozhodli jsme se s Matsem, že se vezmeme.

Nově nalezené tumory byly velmi špatnou novinou. Dobrou novinou bylo, že se nám konečně podařilo najít onkologa, specializujícího se na sarkomy. Bohužel, brzy jsme zjistili, že v této době neexistovala osvědčená chemoterapeutická léčba pro můj typ rakoviny. Proto jsme se rozhodli upustit od chemoterapeutické léčby a zvolili jsme léčbu zvanou stereotactikální přesné ozařování.

Tento typ ozařování se zaměřuje s vysokou dávkou jen na oblast tumoru, proto nepoškozuje tolik okolní tkáně jako tradiční ozařování. Toto bylo také mojí jedinou možností, jelikož jeden z tumorů se nacházel příliš blízko mého srdce a proto se nedal operovat ani ozářit tradičním ozařováním.

Podzim a zimu jsme trávili plánováním naší svadby a nezpočetným cestováním na ozařování.

Rok 2007

23. březen 2007 –  den naší svadby

Svadba byla velmi malá, na chatě v Norsku. Obřad byl v kostele na švédské straně. Přítomní byli jenom nejbližší rodina  a několik přátel, celkově 13 osob, 14 včetně mého kuchaře.

Po svadbě jsem byla unavená, ale předpokládala jsem, že to bylo jen normální vyčerpání pocházející od vzrušení a aktivit, souvisejících se svadbou. Avšak tak to nebylo. Poškodila jsem si slezinu jednoho dne, když jsem se pokoušela v posteli obrátit a bylo zjištěno, že ve slezině byl jeden velký tumor. Také se našel jeden tumor v mém levém rameně a ještě jeden za mou pravou lopatkou. Můj onkolog navrhl chemoterapii. Pro začátek jsme testovali několik nových chemoterapií na vzorku odebraného z tumoru z mého ramena. Avšak po negativním výsledku jsme začali s tradiční, velmi těžkou chemoterapií, kombinovanou léčbou s Adriamycinem (Doxorubicin) a Holoxanem.  Jak mi lékař vysvětlil, byla jsem stále dost silná na to abych ji snesla a museli jsme ji vyzkoušet. Léčba vyžadovala 5 dnů hospitalizace každé 4 týdny, strávením 96 hodin na kapačce pokaždé. Celkově jsem absolvovala 8 cyklů. A takto uplynul takřka jeden celý rok.

Rok 2008

Únor 2008. Moji synovci s přáteli a Kitty přicházejí pobýt s námi v Norsku a zalyžovat si.

V dubnu 2008 jsme se rozhodli ukončit chemoterapii. Celkově nebyla dostatečně účinná. To znamenalo, že se musela odstranit slezina. Rovněž se zjistilo, že mám nové metastázy v levé plíci a tyto se musely rovněž ošetřit.  Byla jsem po chemoterapii vyčerpána a jen naděje na odstranění kancerozních tumorů z mého těla mě přiměla absolvovat operaci.  Operace byla mučivá, protože chirurgové museli odstranit i část bránicového svalu spolu se slezinou. Zotavit se z událostí toho jara trvalo hodně dlouho. Přesto všechno jsem začala znovu pracovat. I když mám výborného zaměstnavatele, obávala jsem se přijít o práci, kdybych nenastoupila.

Po tomto těžkém roce zorganizovali naši přátelé pro nás nádhernou párty. 6.června, na Národní Den Švédska.  Málo míst je tak krásných jako Švédsko začátkem léta.

Později tohoto léta jsme vycestovali do Dolného Kubína. Byla to pro Matse jeho první návštěva na Slovensku. Pro mne byla tato návštěva velmi emocionální.  Po 3 letech jsem byla opět doma. Mats navštívil všechna moje  oblíbená místa a také jsem ho představila mým přátelům z dětství.

Po návratu ze Slovenska jsem byla velmi optimistická. Podle röntgenu bylo vše ok. Cítila jsem se dobře, až na bolest v zádech.  Byla jsem přesvědčena že bolest v zádech nemůže být nemoc a že jsem pravděpodobně cvičila špatným způsobem. Dokonce jsem se dotazovala expertů ohledně cvičení. Bolest stupňovala. Nakonec jsme museli zavolat sanitku, protože jsem se už nemohla hýbat. Na rötgenu jsme sjistili, že mám nádor ve spinálním kanálu. Spinální kanál je ochranným kanálem míchy a jiných nervů. Lékaři mně posadili na vozejk  a do operace jsem nemohla jít domů. Operace byla plánována za 6 týdnů.

V době, kdy jsem čekala na svou operaci, jsem se dozvěděla, že jedna z mých přítelkyň z dětství Zuzana, právě zemřela na melanom. Byl to strašný šok. Jak jsem se dověděla později, objevila svou rakovinu, když už bylo příliš pozdě pro jakoukoliv léčbu. Za několik málo měsíců po diagnóze skonala. Zanechala za sebou zničenou rodinu a 4 děti.

V té době jsem se nacházela na oddělení P54,  onkologickém oddělení určeném pro pacienty se sarkomy.  Byla jsem na tomto oddělení dobře známá, protože jsem tam pobývala počas mé chemoterapeutické léčby. Cítila jsem se jako doma. Znala jsem většinu z personálu a i některé z pacientů. Je to velmi specielní oddělení a mnozí z pacientů jsou mladí lidé. A všichni z nás měli velmi vážné stavy.  Co mě překvapilo bylo, že tam bylo jen velmi málo změn v personálu za posledního roku a byla jsem tomu velmi ráda. Usuzovala jsem, že pro personál musí být velmi těžké vidět mnohé z těchto mladých lidí, jak se jejich stav zhoršuje a umírají. Bylo velmi milé být obsloužena oblíbenou snídaní i bez požádání. Počas tohoto pobytu jsem si představila, že by bylo i dobré strávit tam moje poslední dny.  Do té doby byla smrt v nemocnici pro mě nemyslitelná.

V době mého pobytu v nemocnici, můj dřívější kolega z Austrálie, Scott, mě kontaktoval aby mne pozdravil a informoval, že dostal dobré zaměstnání v Bostonu, Massachusetts,  a že se tam se svou rodinou stěhuje.  Po mé operaci jsem měla spoustu času tak jsme začli emailovat. Jeho podpora se stala pro mne důležitou.

Rok  2009

Operace proběhla dobře a já jsem se vrátila domů. Ale jen po několika dnech jsme objevily tromózy v mojich lýtkách a plících, pravděpodobně způsobené jedním z léků, které jsem dostala na moje neuralgické bolesti. Jako důsledek, od této doby po zbytek mého života si budu muset píchat antikoagulační injekce. Ale to nebylo všechno. Po několika týdnech se zjistilo, že mám velký nádor v pánvové oblasti a že musíme znovu operovat. Tentokrát jsem pozbyla uterus a další část vaginy.

I když jsem se pokoušela navrátit k normálnímu životu, začínala jsem ztrácet optimizmus. Bylo pro mne čím dále tím více obtížné najít motivovaci k boji. Cítila jsem se hrozně slabá, pouze jako přítěž pro každého v okolí.

A tehdy zaintervenovala moje skvělá rodina nejbáječnějším způsobem. Začali mne jeden po druhém návštěvovat a trávit se mnou čas. Jakmile má maminka vytušila ztrátu mého optimizmu, navštívila nás. Chodili jsme na procházky podél pobřeží a vařila  mi moje oblíbená jídla. Později přijeli synovci. Strávili jsme společně několik krásných týdnů.

V červenci jsem byla znovu přijata do nemocnice.  Udělala jsem v posteli nešťastný pohyb, jehož důsledkem došlo k poškození tkáně v hrudní dutině a další pneumonie. Z mých plic byly extrahovány 2 litry tekutiny.

Počas hospitalizace byly objeveny mnohé metastázy v plících, mediastinu, svalstvu bránice, žaludku a v jiných oblastech. Nyní jsme neměli na vybranou a museli jsme zvolit znovu chemoterapii. Naštěstí, od mé poslední chemoterapie vědci nalezli novou kombinovanou léčbu (Gemzar v kombinací s Taxotere) a vyzkoušeli ji, úspěšně, na mém typu rakoviny. To nám dávalo určitou naději, avšak i přes naději, očekávanou od chemoterapie, dostala jsem se do zlé deprese.

Po několika týdnech úzkosti jsem si uvědomila, že si nemůžu dovolit marnit můj čas. Můj manžel mi připomenul, že celá rodina chce, abych si užívala života. Rovněž jsem viděla, že moje úzkost ovlivňuje mého manžela a každého kolem mne.  Musela jsem posbírat všechno, co zůstalo z mého optimizmu a využít každého okamžiku, kdy jsem se cítila dobře.

V srpnu jsme začli s chemoterapií. Léčba byla ordinována ve 3 týdenních cyklech. Dostávala jsem jeden lék Gemzar jeden týden,  a Gemzar v kombinací s Taxotere, druhý týden.  Po dvou týdnech léčby následoval jeden týden odpočinku. Během odpočinkového týdne jsem musela chodit na kontroly. Odpoček byl minimální. Zdálo se mi, že jsme strávili všechen čas cestováním do nemocnice a z nemocnice.

Už v září přišel první zádrhel. Po druhém cyklu léčby jsem pocítila strašnou bolest opět v zádech. Zjistilo se, že chemoterapie způsobila otok dvou, dosud neznámých tumorů, opět ve spinálním kanálu. Okamžitě jsme zahájili ozařování těchto dvou tumorů. Během těchto léčebných procedůr jsem ztratila kontrolu nad mojí levou nohou, která částečně ochrnula. Vrcholem všeho bylo, že jsem ztratila kontrolu nad močovým měchýřem a musela jsem nosit pleny.  Naštěstí problém s mým měchýřem byl jenom dočasný a skončil ihned po ukončení chemoterapie. Noha zůstala buhužel ochrnutá.  Začala jsem chodit s hůlkou.

Po 4 měsících chemoterapie jsem byla oslabena do takové míry, že jsem musela používat můj skútr pokaždé, když jsem potřebovala vyjít z domu.

Ráno 24.listopadu jsem měla telefonický hovor z Austrálie, že při nehodě zemřel můj přítel Scott. Má prvá myšlenka byla, že to je úplně nespravedlivé. Předpokládala jsem, že já omřu mnohem dříve nez on. Zůstala po něm zničená rodina a 2 děti.  Zničena jsem byla rovněž já. V naší korespodenci jsem často psala o mojích obavách a o mojích nadějích.  Po Scottově smrti jsem uvažovala, že některé materiály by mohly být zajímavé na přečtení jiným, co přežívají rakovinu. Zrodila se idea pro „Forum rakoviny 4.stadia“. A já jsem také započala psát můj příběh.

Rok 2010

Zima 2010 ve Švédsku byla dlouhá a studená. Teprve v květnu se začaly ukazovat nejaké známky jara. V tuto dobu jsem byla tak vyčerpána chemoterapií a tak strašné bolesti, že můj manžel mi musel zvedat hlavu, abych byla schopna vzít mé tabletky. Myslela jsem si, že je to  moc špatné. U mého manžela se začínaly ukazovat známky vyčerpání.

K našemu překvapení konrola (PET-Ct) okázala nižší aktivitu v tumorech. To bylo poprvé za mnoho roků, co jsme obdrželi nadějné zprávy. To nás také motivovalo, abychom pokračovali s chemo.  Bohužel, v červenci, v období nízké imunity, jsem dostala teploty nad 40 stupňů. Vyvinula se u mne rovněž pneumonie. Také vedlejší účinky léčby s Taxotere, postihující hlavně nervy a jejich funkci, byly příliš silné. Moje pravá noha, ta zdravá, začínala rovněž vykazovat známky paralýzy.  Po konzultaci s naším onkologem jsme se rozhodli chemoterapii ukončit.

Nebyla jsem ochotna to vzdát. Zápas „zpět do života“ pokračoval početnými komplikacemi. Tělo, obzvláště nervy a svaly, byly vážně postiženy chemoterapií. Jelikož jsem dříve byla plavkyní, rozhodla jsem se vrátit do plaveckého bazénu, dle mého názoru nejvhodnejší místo pro cvičení. Trvalo to několik měsíců než jsem znovu nabyla určitou sílu.  Pořídila jsem si velmi pěknou lehkou karbonem spevněnou ortezu pro mou paralyzovanou nohu a bojovala jsem nadále abych se vrátila do normálnějšího života.

V říjnu 2010 jsem byla konečně schopna opustit Stockholm po prvé v průběhu dvou let. S batohem plným injekcí, pooh-bags, tabletkami a moji ortezou, vozíkem a holí,  odjeli jsme na krátký výlet do půvabného místa v italských Alpách.

Moje tělo je stále plné tumorů. Většina z nich jsou neaktivní a ty aktivní monitorujeme.

Uplynul téměř jeden rok od Scottovy smrti.  Společně s manželem jsme začali vytvářet internetovou stránku  „Stage 4 Cancer Forum“ (Forum rakoviny 4.stádia)  a doufáme, že budeme schopni napsat příběh „Stage 4 Cancer Forum“ společně.

Konec.

Moje anamnéza

Podzim 2004  (věk 37 let)

Diagnóza:   Synoviální sarkom

Léčba:    Tradiční ozařování pánvové oblasti,  zahrnující vaginu, dělohu, vaječníky, měchýř, rectum, sedací kost a sedací nerv, a část vnitřností v oblasti dolního břícha,   25 dávek.

Říjen 2005

Operace:   Část jednoho vaječníku je extrahována, aby se udržela náděj mít v budoucnosti děti.  Současně jsou odstraněny 2 podezřelé cysty.

Leden 2005

Operace:   Kolostomie, amputace rekta,  částečná amputace vaginy a pravé zadnice (butt cheek).

Extenzivní plastická chirurgie pro rekonstrukci oblasti.

Leden 2006

Diagnóza:   Metastázy v obou plících

Únor 2006

Operace pravé plíce.

Březen 2006

Diagnóza:   Subkutánní metastáza v zádovém svalstvu

Operace:  odstranění metastázy

Duben 2006

Operace levé plíce.

Podzim 2006

Diagnóza:   Metastázy v mediastinálních lymfatických uzlinách a v pravé plíci.

Léčba:   Stereotactická radiační terapie, léčba přesným ozařováním s vysokým ozařovacím dávkováním  (v tomto případě 5 násobek normální dávky)

Někdy 2006

Diagnóza:   Dálší subkutánní metastáza ve svalstvu hřbetu

Operace:   Odstranění metastázy

Duben 2007

Diagnóza:   Metastáza ve slezině, v  levé pleci, a za mou pravou lopatkou

Operace 1:   Odstranění metastázy z plece, aby se otestovalo v laboratoři, zda rakovina reaguje na moderní chemoterapeutické léky.  Výsledek negativní, museli jsme pokračovat s tradiční chemoterapií

Operace 2:   Vložení portu (Port-a-Cath), malého medicínského aparátu, který je instalován pod kůži. Kateter připojí port k žíle, aby injektoval léky, např. během chemoterapie.

Prosinec 2007

Diagnóza:   Pneumonie

Červen 2007 – Únor 2008

Chemoterapie:   Vysoká dávka Holoxanu a Adriamycinu (Doxorubicin).  8 procedur každé 4 týdny.  Musela jsem být hospitalizována  5 dnů během každé procedury. Nakonec tato specifická chemoterapie nepomohla.

Duben 2008

Operace:   Splenektomie,  odstranění sleziny a části bránicového svalu.

Léčba:   Stereotactikální radiační terapie,  přesné ozařování operované oblasti.

Duben 2008

Diagnóza:   Metastáza v levé plíci.

Léčba:   Stereotactikální radiační terapie, přesné ozařování

Listopad 2008

Diagnóza:   Metastáza v mém spinálním kanálu, v dolní části (oblast L2, L3)

Operace:   Odstranění metastázy.

Léčba:   Tradiční ozařování oblasti v zádech.

Leden 2009

Diagnóza:   Početné trombózy v plících a lýtkách, následně pneumonie.

Duben 2009

Diagnóza:   Metastáza v děloze.

Operace:   Odstranění dělohy a část vaginy

Někdy 2009

Diagnóza:   Další subkutánní metastáza ve svalstvu dolních zad.

Operace:   Odstranění metastázy.

Podzim 2009

Diagnóza:   Metastázy ve spinálním kanálu, oblast dolních zad (L2, S1).  Moje levá noha je částečně paralyzovaná a ztrácím kontrolu mého močového měchýře

Léčba:   Přesné vysoko dávkové ozařování oblasti dolních zád.

Červenec 2009

Diagnóza:   Početné metastázy v obou plících, mediastinu, bránicového svalu.

Srpen 2009 – Červenec 2010 (Chemoterapie)

Léčba:   Chemoterapie, kombinované procedury s Gemzar a Taxotere. Tyto procedury jsou dávány ve 3-týdenních cyklech.  První týden jenom Gemzar. Druhý týden s oběma, Gemzar a Taxotere.  Třetí týden odpočinek.

Červenec 2010 – Červenec 2011

“Dovolená”, návrat k životu.

Děkuji ti, Mats, že jsi mne nenechal vzdát se psaní.  Pane Lodge, mnoho díků za vaše nádherné novely, které mě inspirovaly na prvém místě.  Děkuji vám za vaše povzbudivá slova.  Děkuji vám, Liz, za vaše cenné poznámky a za vaši pomoc s editací textu. Za překlad děkuji mamince a mým přátelům v Dolnom Kubíně. Můj tatínek v Únoru 2011 umřel. Byl mým prvním čtenářem a kritikem.

Ptejte se, pokud máte zájem o informace. Neobtěžuje to. Naopak, budu ráda. Veronika